Takhle nějak si to museli říkat i pracovníci rakouského rozhlasu v Linci, když v roce 1986 přemýšleli, jak ozvláštnit sbírku pro zrakově postižené děti, nazvanou Světlo ve tmě. Mohla je také inspirovat pověst italského města Florencie.

Římský papež Urban II. (1088–1099) vyzval v té době evropské rytíře, aby zorganizovali válečnou výpravu do Palestiny a osvobodili od mohamedánů především Betlém a Jerusalém – rodiště a hrob Ježíše Krista. Podle červených křížů, které si připevňovali na oděvy, se jim proto začalo říkat „křižáci“. Dalo se na ni najmout i několik mládenců z Florencie. Jeden z nich při odjezdu přísahal, že když výpravu přežije a vrátí se, donese do rodného města plamínek ohně z věčného světla, které hoří v Betlémské basilice. Málokdo mu tehdy věřil. Po několika letech, těsně před Vánocemi, se před branami města objevilo několik otrhaných a zubožených postav, v jejichž čele šel jeden s hořící svící. Těžko v nich Florenťané poznávali svoje syny, kteří před lety odešli z domova do války proti mohamedánům. Všichni ale přísahali, že plamínek na svíci, kterou nesli, je skutečně přímo z Betléma. Ochránili ho v každém počasí, vezli ho po souši i po moři, jen aby splnili svůj slib. Ve středověku to tak bylo první a zároveň poslední Betlémské světlo.

Novodobá historie

V rámci akce Světlo ve tmě byl plamínek světla představen rakouskou umělkyní Adou Brandstetterovou jako symbol pro mír. Plamínek světla byl zapálen v předvánoční době v rodné jeskyni Ježíše Krista v Betlémě a následně byl přepraven v nevýbušné lampě letadlem do Vídně. Odtud byl a i nadále je rozesílán do dalších zemí. S myšlenkou Betlémského světla pak přišla rakouská veřejnoprávní televize ORF, která organizovala vánoční sbírku pro postižené děti. Pro ozvláštnění sbírky vymyslela to, že by mohla poslat jedno tělesné postižené dítě letadlem do Betléma, aby zapálilo svíci v betlémské bazilice a letadlem převezlo zpět do Lince.
V roce 1988 přišel s myšlenkou rozsáhlé distribuce betlémského světla skautský vůdce Herbert Grünwald. Byl inspirován myšlenkou mírového světla, se kterou přišla právě Ada Brandstetterová. Od roku 1989 tak Herbert Grünwald každoročně pořádá ve Vídni ekumenický obřad, na kterém je plamen míru předáván delegacím skautů z celého světa.
Od roku 1991 se plamen míru rozšířil do východní Evropy, kde se používá označení Betlémské světlo. Slovenští skauti přebírají světlo ve Vídni a na hraničním přechodu Lysá Poľana je předávají polským skautům. Po bohoslužbě v Bukowině Tatrzańské je Betlémské světlo rozšířeno po Polsku a následně je předáváno do sousedních zemí jako jsou Litva, Bělorusko, Ukrajina a Rusko. Podobně to funguje i s přesunem plamene do dalších zemí.
V roce přijetí Rakouska do Evropské Unie (1995) přinesl rakouský poslanec evropského parlamentu Paul Rübig tradici zapáleného světla z Betlému do Evropského Parlamentu ve Štrasburku, kde se každý rok rozsvěcí světlo pro občany celé Evropy. Stále častěji hornorakouské děti Světlo míru předávají významným německým nebo světovým politikům. Bylo předáno José Manuelovi Barrosovi nebo Heinzovi Fischerovi. V adventním čase v roce 2001 bylo přítomno i na Ground Zero v New Yorku. Bylo předáváno papeži Benediktu XVI. a později i papeži Františkovi. 
Běžně je světlo přinášeno z Betléma, v roce 2001 však z důvodu nebezpečné situace v oblasti Betléma bylo přepraveno z Izraele. V roce 2012 byla kvůli k tehdejšímu blízkovýchodnímu konfliktu bezpečnostní situace natolik nepříznivá, že pouť, která doprovází světlo, musela být zrušena. Světlo bylo tehdy doneseno arabskými dětmi, stejně jako již třikrát v minulosti, přineseno do Tel Avivu, odkud bylo převezeno letadlem do Rakouska.